identifikoval a otestoval Olivier Civelli se svými kolegy z University of Californina v Irvine ve spolupráci s čínským týmem z Talienského ústavu chemické fyziky a Východočínské vědecko-technologické univerzity. Jde o dehydrokorybulbin (viz obr.) z kořenů dymnivky Corydalis yanhusuo z čeledi makovitých (Papaveraceae), která roste v severní Číně, na Sibiři a v Japonsku. Pokusy na laboratorních potkanech ukazují, že má výrazné analgetické účinky. Tlumí jak bolest vyvolanou mechanickým poškozením tkání při úrazech, tak zánětlivého původu. Z dymnivky yanhusuo se podařilo izolovat již několik zajímavých alkaloidů. Možnosti palmatinu a a berberinu při léčení Alzheimerovy choroby studoval Martin Poruba z Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové. Systematicky se studiu tradiční čínské medicíny věnuje Xinmiao Liang z Talienského ústavu chemické fyziky se svým týmem. Jejich cílem je sestavit kompletní přehled účinných rostlinných látek spolu se způsoby jejich izolace a možnostmi využití.
1.10.2015: Česko-čínské centrum tradiční čínské medicíny, nedávno otevřené ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, je předmětem obdivu, tolerance i zavržení ze strany odborníků i veřejnosti. Tak velké rozdíly v hodnocení pramení možná z toho, že se tu prolíná několik problémů. Není sporu o tom, že lékařská věda, založená na analýze problému a průkazných, reprodukovatelných experimentech (tzv. západní medicína) slavila v uplynulých 250 letech obrovské úspěchy. Dramaticky poklesla dětská úmrtnost a výskyt nakažlivých chorob. Nejen, že se prodloužil průměrný věk o mnoho let, ale i výrazně vzrostla i délka věku aktivního. Dnes sotva někoho napadne nazvat padesátiletého muže "velebným kmetem". Svatopluku Čechovi se to stalo při jeho kulatých narozeninách roku 1896 a nebylo to míněno z legrace. Na tom, že nám to dnes přijde neuvěřitelné, má lví podíl i moderní lékařství.
Přes veškerý pokrok a úspěchy má dosavadní přístup svéá omezení. A to hned dvojího typu. Věda není všemocná a naše poznání je omezené, zvláště v případě tak složitého systému, jaký představuje naše tělo. I když v dnešní době dokážeme např. vyléčit případy rakoviny, před dvaceti, třiceti lety spolehlivě smrtelné, stále jsou nemocní, kterým pomoci nedokážeme. Pokud jde o skutečně závažné nemoci, jež výrazně ovlivňují kvalitu jejich životů, celkem logicky vyhledávají i zdánlivou pomoc kdekoli.
Jako alternativní se označují přípravky a postupy, které stojí mimo západní medicínu. Může to být proto, že doposud nejsou prozkoumány. Některé z nich mohou skutečně někdy někomu pomoci. To ale dokáže i dobré slovo, placebo a někdy třeba i modlitba. Jiné sítem analýz a pokusů prošly neúspěšně a byly shledány buď neužitečnými nebo přímo škodlivými.
Příkladem budiž využívání nejrůznějších přírodních přípravků, zejména rostlinných. Je to součást tradiční čínské medicíny, ale i jiných alternativních systémů. Je pravda, že v přírodě najdeme řadu sloučenin, které mají prokazatelně léčivé či jinak prospěšné účinky. Také je pravda, že tam najdeme mnoho sloučenin, které nás mohou těžce poškodit i spolehlivě zabít. Záleží samozřejmě i na dávce. Již na počátku novověku formuloval Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim zvaný Paracelsus pravidlo, že co je v malé dávce lékem, ve velké může být jedem. Že něco pochází z přírody a nikoliv z chemické továrny, nezaručuje vůbec nic.
Další omezení pramení z redukce lékařství na pouhou vědu. Člověk není jednoduchý stroj, kde stačí opravit a promazat vadné ložisko a vše bude v pořádku. Řešení všech problémů pouze pomocí pilulky selhává. Kromě ní je třeba pacientovi podat vhodnou dávku empatie, soucitu, zájmu, účasti, informací i času. I to je důležitou součástí léčby, ale inspiraci najdeme možná trochu v psychologii než v lékařských vědách. Ne nadarmo se o lékařství celkově někdy hovoří jako o umění a nikoliv pouhé vědě. Možná jste slyšeli výraz "umění uzdravovat". Uzdravení vědou jste nejspíš nezaslechli.
I tak základní věc, jako prosté podání informací o nemoci, musí lékař pečlivě vážit a s citem dávkovat. Znal jsem člověka, kterého pravda o jeho vážné, avšak v podstatě léčitelné chorobě zahubila. Zhroutil se a ztratil vůli žít. Jiného drsná pravda naopak povzbudí k boji. Leckdy se člověk stane pro svého lékaře pouhým subjektem, jehož problémy vyřeší čistě podání vhodného přípravku. Není potom divu, že nemocní hledají pomoc i u vyložených šarlatů, kteří jim prokazatelně ubližují. Avšak těmto podvodníkům nechybí empatie a zájem, základní znalosti však ano.
Bude-li se centrum čínské medicíny ubírat stezkami vědeckými, jeho činnost může být skutečně velkým přínosem. Odhaduje se, že na naší Zemi najdeme deset až sto milionů druhů organismů. Z nich je pojmenováno a zařazeno zhruba 2,3 milionu, podrobně prozkoumáno mnohem méně. Každý organismus obsahuje stovky až tisíce chemických sloučenin. Stále je ještě mnoho neznámého a nepoznaného. Analytický přístup experimentální západní vědy k tradičním čínským postupům a přírodním látkám může odhalit mnoho nového, zajímavého a prospěšného. Na řadě pracovišť jak v Číně, tak mimo ni, se o to úspěšně snaží. Proč ale zkoumat zrovna medicínu čínskou a ne třeba kmenů z Amazonie? Život v tropech je přeci mnohem rozmanitější! Nicméně ochota čínské vlády přispívat finančně na činnost centra je dostatečnou odpovědí.
Budou-li pracovníci centra úporně trvat na své alternativnosti a neopustí čínský přístup zkoumající zásadně věci v jejich celistvosti, sotva můžeme očekávat zásadní přínos. Samozřejmě se někoho podaří uzdravit nebo alespoň zlepšit jeho stav. Ale jak již bylo řečeno, to může zvládnout i modlitba. A pokud jde o lidský přístup k pacientům, možná bude lepší se obrátit k našim vlastním křesťanským kořenům.
